www.libuska.cz
CO JSEM KDY POTŘEBOVALA SDĚLIT - SDÍLET...
Brandýs, březen 2013
Můj nový 4-nohý. Zove se Hugo.
Praha, 1.10.2013
Mám nový projekt koukněte ;-)
Praha, 2.3.2010
Sorry všem, ale moje postřehy spíš najdete na mé straně Knihy tváří, přece jen, jste příliš líní, abyste chodili sem. :)
I-(já) jsem...
I-(já) jsem...
Praha, 18.3.2010
Po dlouhý době jsem zase chtěla jet do práce tramvají....
Praha, 9.12.2009
Praha, 28.8.2009
Moje oblíbená modelka nedávno oslavila 2. narozeniny. Tak všechno dobré, Pájo. :)
Praha, 24.6.2009
Včera jsem po 10,5 letech nechala „uspat“ svého psího parťáka Sida. Teď tu tak sedim, brečim a nevim. Střídá se to v etapách, kdy se na něj snažím nemyslet, což trvá do doby, než mě pohled na nějaký detail vrátí do stavu kdy na něj myslet začnu. Vrací se vzpomínky na to, jak ve štěněčím věku sjížděl šlajsnu zadkem napřed, tak jsme spolu spali ve stanu, tak se vozil na loďce, jak na podzim sbíral kaštánky a v létě tenisáky, jak ocal když chtěl drbat……
Možná tu mohl být od 2 dny dýl, ale selhávaly mu játra a mohla každým dnem nastat situace, kdy by se trápil bolestech, respektive poslední noc už taková skoro byla. Ani si nechci představit všechny možnosti toho, jak by mohl trpět (a není jich málo). On si to prostě nezasloužil. To dobrotisko, které mělo, přestože to byl „jenom“ pes (nebo jak říká Cyril Svoboda: „věc“) tolik laskavosti a trpělivosti si to prostě nezasloužilo. Vidina toho, že už ho nikdy nepohladím byla (a stále je) naprosto šílená, ale vidět ho trpět v momentě, kdy se mu bříško kvůli tvorbě nějakého odporného výpotku v něm, zvětšovalo do takových rozměrů, kdy už si i sedal s největší rozvahou a opatrností, bylo ještě horší.
Nikdo mi nevymluví, že nevěděl kam ho vezu. Nikdy předtím se z auta nedíval na cestu, nepotřeboval to. Vždycky poznal, že už tam budeme, jakkoli to bylo daleko. Naposledy ale sledoval celou cestu a byl to pohled, kterým se nedíval nikdy předtím.
Možná tu mohl být od 2 dny dýl, ale selhávaly mu játra a mohla každým dnem nastat situace, kdy by se trápil bolestech, respektive poslední noc už taková skoro byla. Ani si nechci představit všechny možnosti toho, jak by mohl trpět (a není jich málo). On si to prostě nezasloužil. To dobrotisko, které mělo, přestože to byl „jenom“ pes (nebo jak říká Cyril Svoboda: „věc“) tolik laskavosti a trpělivosti si to prostě nezasloužilo. Vidina toho, že už ho nikdy nepohladím byla (a stále je) naprosto šílená, ale vidět ho trpět v momentě, kdy se mu bříško kvůli tvorbě nějakého odporného výpotku v něm, zvětšovalo do takových rozměrů, kdy už si i sedal s největší rozvahou a opatrností, bylo ještě horší.
Nikdo mi nevymluví, že nevěděl kam ho vezu. Nikdy předtím se z auta nedíval na cestu, nepotřeboval to. Vždycky poznal, že už tam budeme, jakkoli to bylo daleko. Naposledy ale sledoval celou cestu a byl to pohled, kterým se nedíval nikdy předtím.
A teď už spinká a já Ti, Side, přeju ty nejkrásnější sny.
Praha, 23.6.2009
Dnes v pravé poledne vydechl Sid naposledy. Už se nedalo nic dělat, měl nemocná játra a nebylo mu pomoci. Asi bych teď měla napsat něco víc, ale nemůžu, pro samé slzy ani nevidim na monitor.
Praha, 25.5.2009
Jestli se vám zdá, že jsem teď spíš virtuální, tak se vám to nezdá. Mnoho práce a státnice za rohem (17.6. od 10:00). Abych si napravila reputaci, můžete si mne pustit tuto sobotu na ČT 4 - Sport od 20:00. Budu totiž předávat cenu v anketě Král bílé stopy - a protože vždycky musím mít něco extra, tak vězte, že budu předávat cenu za lyžování na trávě... Inu, když bílá stopa, tak se vším všudy :)
Praha, 25.2.2009
Vždycky žasnu nad tím, co všechno se dá naplánovat....
:-)
Praha, 1.12.2008
Tady máte něco k předvánocům. /:o)
9.10.2008
Už jsem dlouho nic nenapsala. Jestli to nebude tím, že momentálně pracuji někde, kde se denně profesně pracuje se slovem…?
I napadlo mne dnes večer, při procházce se čtyřnohým, že bych mohla porozjímat o našem (rozuměj mém a psím) podzimu.
Tam kde momentálně bydlím je spoustu věcí, které podporují Sidí shánčlivost (ta se v praxi projevuje např. tím, že je schopen na návštěvách dokonale shromáždit všechny hračky konkurenčního – domácího - psa, a to i takové, o kterých už ani páníčkové nevěděli, že je kdy vlastnili a tyto si pak náležitým způsobem chránit). Třeba jsme donedávna, bydlíc kousek od tenisových kurtů, denně nosili z procházky 2 – 3 tenisáky…, kterýchžto tudíž vlastním přehršle, a proto je volně distribuuji mezi "opsené" příbuzenstvo a jiné se mnou se zdravící individua.
Nyní začal podzim, tj. období kaštánků. Sidí vášní je vyčenichat hozený, rozkousat jej na padrť a vyžadovat se dalšího. Bohužel, všechny letos spadaly během 3 dnů. Před zhruba týdnem. Už je těžké najít nějaké i přes den, natož při večerní procházce po 7. hodině odpolední. Dneska mi to všechno tak vytanulo na mysl a jdouc v ten čas právě kolem Jírovce Maďala, začaly kaštany díky větru padat. Tak jsem vám o tom napsala.
No není ten podzim krásnej?
Praha, 2.9.2008
A další průnik do tisku = VII. sraz Amerických vozů v Luštěnicích
Praha, 15.8.2008
Vyšla mi fotogalerie v Pražském deníku = tady
Praha, 10.5.2008
Tady máte pozdrav z venkova:
A omlouvám se za dlouhou odmlku - brzy to napravím, ale až po koncertním květnu (zítra Knopfler v Praze, 19. PJ Harvey v Berlíně). :-) Hody nastaly
Praha, 27.3.2008
Děkuji všem za dary a přání k narozeninám. Sešlo se mi pár naprosto úžasných věcí. Například prudivý soused se odstěhoval, mám širokoúhlý objektiv, teleobjektiv, konev na čajík a taky věc, kterou jsem si přála už drahně let - létacího draka - minipadák, který na Stochově určitě využiju, protože tam fouká pořád. Jen má dráček trochu háček - neumím ho sestavit. Sice k němu je návod (v Němčině), ale jediné, co se v něm člověk může dočíst je, že není dobré draka pouštět na dálnici a na přistávací dráze...., ale že by tam bylo nakresleno, jak přidělat madla, to ne. Asi to mají Němci tak, že umí sestavit, ale musí se upozornit na to, že pouštět draka v blízkosti stromů není to nejlepší. Já bych se zase obešla bez těchto instrukcí, ale s nákresem, jak dráčka zprovoznit... Zatím mu tedy budu říkat Hindenburg a doufam, že mne brzy navštíví někdo, kdo bude schopen a ochoten zamotat se do hromady šnůrek i přesto, že výsledek je značně nejistý...
Stochov, 31.1.2008
Tak se mi zamiloval pes. Stalo se to včera na vycházce, když nějaká vysoce inteligentní domorodkyně měla svojí fenku volně puštěnou přestože dobře věděla, že hárá. Mno, komu není z hůry dáno….
Po téměř půlhodinovém nahánění obou šelem se mi podařilo Sida odlapit (samotnou mě překvapilo, kolik má můj gaučák ve svých téměř deseti letech energie), ale to, co převádí teď je k neuvěření a tak trochu i k nevydržení. Přiznávám, že i já jsem kvůli svým láskám občas dost vyváděla, ale jestli až takhle, tak to jsou všichni v mé rodině jasní adepti na svatozář.
Nejenom, že broučínek odmítá stravu (teda pizzu ne, to už bych s ním asi vážně musela na veterinu), ale někde mu asi někdo sdělil, že pokud bude vychrtlej, tak se milé psí dámě bude líbit víc. Další věc – a tou mne úplně ničí je jeho téměř permanentní hýkání, kvílení a další těžko popsatelné formy nářku (jestli mi ještě někdo někdy bude tvrdit, že pes je němá tvář, pošlu ho k šípku, protože tohle nepřeřve snad ani Nirvana…). Tím spíš, že se naučil kňourat tak dokonale, že v baráku začínají vít i ostatní psi, takže sousedstvo musí být neskonale šťastné a tuším, že mi brzy přijdou poděkovat…
Snažila jsem se ho tedy zabavit alespoň hračkami (a že jich nemá zrovna málo), ale všechno marné. Jediné, co ho dokáže uklidnit je procházka, jenže to taky nejde na pořád a hlavně ho raději nepouštím, abych ho zase nemusela nahánět po všech čertech, takže za ním vlaju a děkuju Bohu za to, že mám ještě obě ruce v ramenou vcelku napevno posazené.
Kdybyste náhodou tušili, co by ta toho mého psího Don Juana mohlo zabrat, dejte vědět….
Stochov, 29.1.2008
Přemýšlím, že by to tu potřebovalo přejmenovat ze "Stochov" na "Stachanov"....
Stochov, 14.1.2008
Drazí moji,
Tenhle web původně vznikl jako místo, kam dávám své fotky, abyste se mohli podívat na svět tak, jak ho vídávám já. Obrázek o daném obrázku si už ale musíte udělat každý zvlášť. Připouštím, že mne moc nebaví vysvětlovat co na něm vlastně je, protože to každý může vidět úplně jinak.
Podobně mne poslední dobou už nebaví vysvětlovat kdeže to bydlím, takže tady máte můj popis. Bez mučení ovšem přiznávám (a dovolím si použít terminologii mojí oblíbené wikipedie) že můj popis může být pahýl. :-)
On totiž Stochov tak trochu pahýl je. Je to zvláštní město, kde se čas tak trochu zastavil. Jsou to vlastně 3 spojené vesnice. Ovšem pro mne, neznalou zdejších poměrů, to jsou vlastně čtyři. Abyste rozuměli, když do Stochova pojedete autobusem, může se Vám stát, že bude stavět jen v zastávce „Stochov – Slovanka“, ještě přesněji na „Stochov – Slovanka I“ a „Stochov – Slovanka II“. To je pak do samotného Stochova (míněno na náměstí) asi kilometr pěšky z jedné a asi 1,5 kilometru z druhé. Někteří řidiči rádi tvrdí, že do Stochova nejedou, ale na Slovanku ano, což mne ze začátku dost mátlo. Myslím ale, že nejsem jediná. Nebo v to alespoň doufám…
Když pojedete vlakem, dojedete taky na Slovanku, ale stanice se jmenuje Stochov (a pozor, staví tu i rychlíky). To jen pro lepší orientaci.
Další část tvoří Honice. Mají docela malebnou náves (ve zdejší řeči „Honické náměstí“), která je naneštěstí (slušně řečeno) narušena jakousi vyhořelou socialistickou stavbou. Těžko říct co to bylo, v mapě je to ale značeno jako restaurace (ta by se tu vážně neztratila, jediná je v hotelu na Slovance a to je, jak už jsem psala trochu z ruky). Abych ale byla korektní, na náměstí ve Stochově je ještě kavárna (ta má provozní dobu jen do 17:00, tudíž pro mne není moc reálné se tam dostat) a pizzerie, která je zároveň sázkovou kanceláří, takže to z míst, kde bych byla ochotna jíst vylučuji automaticky. To by musel přijít nějaký sakrahlad.
Místo, které je součástí Stochova a kterým jsem doposud jen projížděla jsou Čelechovice. Důvod, proč jsem tam ještě nezavítala je prostý. Jsou až za dálnicí (tj. asi 2,5 km ze Stochovského náměstí). Takže co tam, když Lány (to už není součást Stochova) jsou z náměstí daleko téměř stejně????
Samotný Stochov se dělí na Stochov sídliště a Starý Stochov. Nová část je město vybudované pro horníky. Jedna z mých návštěv ho shledala jako napodobeninu Poruby, doplněné o prvky Litvínova. Budiž. Na druhou stranu mne docela baví vymýšlet, jaká úžasná architektonická zóna by se tady z toho dala udělat…, ale to asi neklapne. Neva, koupim na Kladně Lego….
Ve Starém Stochově je ale věc, která mne vyloženě baví. Na náměstí za kostelem je totiž 1000 letý dub. Dle pověsti ho po narození sv. Václava zasadila sv. Ludmila na místě, kde se narodil. Stochov se údajně jmenuje Stochov, protože sv. Václav, jsa malé robátko, měl 100 chův. Taky hrad tady měl, ale z toho se dochovalo snad jen sklepení, ale to je pod městem, takže už ho asi nikdo nikdy neprozkoumá. Leda by tu postavili třeba nějaký ten supermarket. To je totiž další úžasná věc, která tu není. Jsou tu 2 Jednoty Kladno, které ale vypadají jako po náletu a a dva dny po měsíční emisi potravinových lístků. Pak ještě jedna samoobsluha a pár nezbytných obchůdků na náměstí (a taky poštu tu máme), ale Plus, Penny, nebo jinou podobně standardizovanou nákupní halu byste tu hledali marně.
Světe div se, ono to úplně stačí. Vážně. Tohle už se v moc městech nevidí, nemyslíte?
A Taky tu máme krásnou mlhu. Tu můžete vidět v dnešní galerii. Zbytek zase příště, jdu čerpat síly na další poznávání.
Tenhle web původně vznikl jako místo, kam dávám své fotky, abyste se mohli podívat na svět tak, jak ho vídávám já. Obrázek o daném obrázku si už ale musíte udělat každý zvlášť. Připouštím, že mne moc nebaví vysvětlovat co na něm vlastně je, protože to každý může vidět úplně jinak.
Podobně mne poslední dobou už nebaví vysvětlovat kdeže to bydlím, takže tady máte můj popis. Bez mučení ovšem přiznávám (a dovolím si použít terminologii mojí oblíbené wikipedie) že můj popis může být pahýl. :-)
On totiž Stochov tak trochu pahýl je. Je to zvláštní město, kde se čas tak trochu zastavil. Jsou to vlastně 3 spojené vesnice. Ovšem pro mne, neznalou zdejších poměrů, to jsou vlastně čtyři. Abyste rozuměli, když do Stochova pojedete autobusem, může se Vám stát, že bude stavět jen v zastávce „Stochov – Slovanka“, ještě přesněji na „Stochov – Slovanka I“ a „Stochov – Slovanka II“. To je pak do samotného Stochova (míněno na náměstí) asi kilometr pěšky z jedné a asi 1,5 kilometru z druhé. Někteří řidiči rádi tvrdí, že do Stochova nejedou, ale na Slovanku ano, což mne ze začátku dost mátlo. Myslím ale, že nejsem jediná. Nebo v to alespoň doufám…
Když pojedete vlakem, dojedete taky na Slovanku, ale stanice se jmenuje Stochov (a pozor, staví tu i rychlíky). To jen pro lepší orientaci.
Další část tvoří Honice. Mají docela malebnou náves (ve zdejší řeči „Honické náměstí“), která je naneštěstí (slušně řečeno) narušena jakousi vyhořelou socialistickou stavbou. Těžko říct co to bylo, v mapě je to ale značeno jako restaurace (ta by se tu vážně neztratila, jediná je v hotelu na Slovance a to je, jak už jsem psala trochu z ruky). Abych ale byla korektní, na náměstí ve Stochově je ještě kavárna (ta má provozní dobu jen do 17:00, tudíž pro mne není moc reálné se tam dostat) a pizzerie, která je zároveň sázkovou kanceláří, takže to z míst, kde bych byla ochotna jíst vylučuji automaticky. To by musel přijít nějaký sakrahlad.
Místo, které je součástí Stochova a kterým jsem doposud jen projížděla jsou Čelechovice. Důvod, proč jsem tam ještě nezavítala je prostý. Jsou až za dálnicí (tj. asi 2,5 km ze Stochovského náměstí). Takže co tam, když Lány (to už není součást Stochova) jsou z náměstí daleko téměř stejně????
Samotný Stochov se dělí na Stochov sídliště a Starý Stochov. Nová část je město vybudované pro horníky. Jedna z mých návštěv ho shledala jako napodobeninu Poruby, doplněné o prvky Litvínova. Budiž. Na druhou stranu mne docela baví vymýšlet, jaká úžasná architektonická zóna by se tady z toho dala udělat…, ale to asi neklapne. Neva, koupim na Kladně Lego….
Ve Starém Stochově je ale věc, která mne vyloženě baví. Na náměstí za kostelem je totiž 1000 letý dub. Dle pověsti ho po narození sv. Václava zasadila sv. Ludmila na místě, kde se narodil. Stochov se údajně jmenuje Stochov, protože sv. Václav, jsa malé robátko, měl 100 chův. Taky hrad tady měl, ale z toho se dochovalo snad jen sklepení, ale to je pod městem, takže už ho asi nikdo nikdy neprozkoumá. Leda by tu postavili třeba nějaký ten supermarket. To je totiž další úžasná věc, která tu není. Jsou tu 2 Jednoty Kladno, které ale vypadají jako po náletu a a dva dny po měsíční emisi potravinových lístků. Pak ještě jedna samoobsluha a pár nezbytných obchůdků na náměstí (a taky poštu tu máme), ale Plus, Penny, nebo jinou podobně standardizovanou nákupní halu byste tu hledali marně.
Světe div se, ono to úplně stačí. Vážně. Tohle už se v moc městech nevidí, nemyslíte?
A Taky tu máme krásnou mlhu. Tu můžete vidět v dnešní galerii. Zbytek zase příště, jdu čerpat síly na další poznávání.
Stochov, 25.12.2007
Do roku 2008 i do těch dalších nechť Vás Váš anděl provází....
Stochov, 24.12.2007
Šťastné a veselé jako dárek máte novou verzi stránek... :)
Praha, 10.12.2007
Tak už jsem si upekla cukrátka - ze zázvoru..., alespoň mám jistotu, že mi je nikdo nesní....
Chcete recept? :-)
Chcete recept? :-)
Stochov, 5.12.2007
Pravda, Praha mi hodně chybí, ale včera (na sv. Barboru) jsem si to vynahradila - byla jsem si vlastnoručně natrhat Barborky a musím říct, že mne to těšilo víc než kupovat je na Dejvický u metra. I tomu stromečku jsem mohla poděkovat a dokonce si je i sama vybrat - moc pěkný pocit... a ještě s doprovodem mé čtyřnohé šelmy... :-)
Praha, 27.11.2007
Sháním brigádu na leden, pomůžete?
Stochov, 11.11.2007
Zkouším předělat stránky, takže když něco nebude fungovat, tak víte proč. Mimochodem, včera jsem zaslechla zdejší mluvu a připadám si jako marťan (příznačné, na Martina....), koneckonců, co byste si mysleli Vy o větě: "Čau koni, kam táhneš, ty vole..." ???
